Jak plynul čas

V další místnosti návštěvník získává informace o Titanicu a jeho sesterských lodích. Byly to lodě Brittanic a Olympic. Nejdříve začala stavba Olympicu, tím se pozdržela stavba Titanicu. Ovšem Olympic měl brzy po spuštění na vodu vážné problémy, když se v září 1911 v southamptonském přístavu srazil s vojenským křižníkem. Při srážce byl vážně poškozen lodní šroub a loď byla dovlečena do přístavu a opravena. Sloužila do roku 1935, kdy byla prodána. Po této události bylo rozhodnuto přidat záchranné čluny na právě se budující Titanic. Osud Brittanicu byl ještě horší. Brzy začala 1. světová válka a bylo rozhodnuto využít Brittanic jako vojenskou plovoucí nemocnici. Moře bylo zaminované a loď v listopadu 1916 najela na minu, během hodiny se Brittanic potopil. Ztráty byly nesrovnatelně menší než na Titanicu. Nehodu nepřežilo 22 osob, další pasažéry zachránily rybářské čluny. Brittanic leží v hloubce 118 m, je tedy dostupný a jeho vrak musel být střežen.
Uprostřed místnosti je ve vitríně umístěn velký model Titanicu, který si návštěvníci hojně fotili. Na stěně je velký plakát s nákresem této lodi a popisem jednotlivých částí. V rohu se pak nachází radiostanice na Titanicu, kterou obsluhovali dva radisté, kteří se střídali. Rychlost tehdy byla asi 60 znaků za minutu. Přístroj využíval Marconiho magnetický detektor a výhodou bylo, že nepotřeboval žádné napájení. V roce 1904 byl Marconiho společností zaveden signál CQD = všem lodím, tíseň. V r. 1908 Phillips doplnil signálem SOS.