Třicetiletá válka na Bouzovsku
Za počátek třicetileté války je považován rok 1618. Tehdy se v květnu přes zákaz krále Matyáše sešel v Praze sjezd nekatolických stavů, tvořených pány, rytíři a měšťany, který projednával porušování jejich náboženských svobod.
Císař a král Matyáš
Všichni si z historie pamatujeme, že z jednání odešla na Pražský hrad delegace, která tehdejší místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu z Martinic, zástupce krále sídlícího ve Vídni, obvinila ze zrady a včetně sekretáře české kanceláře Filipa Fabricia z Rosenfeldu je vyhodila z oken hradní kanceláře.
Všichni tři však tzv. defenestraci z výšky přes šestnáct metrů díky dopadu do příkopu plného odpadků v dnešní zahradě Na Valech bez větší újmy na zdraví přežili.
Samotná třicetiletá válka, v jejíchž prvních letech vládl v Čechách až do porážky stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 Friedrich Falcký, tzv. „zimní král“, pak zasáhla téměř celou Evropu. Její průběh většina historiků člení podle zapojení evropských zemí do válečného
konfliktu do čtyř období na válku česko-falckou, dánskou, švédskou a švédsko-francouzskou. A právě čtvrté období, válka švédsko-francouzská, která se odehrávala v letech 1635-1648 a která skončila v roce 1648 tzv. vestfálským mírem, přineslo ve svých posledních letech našim zemím
a stejně tak i okolí Bouzova největší utrpení a škody.
I když zde cizí vojska různých zemí již od 20. let pálila, vraždila a kradla, šlo spíše pouze o to, že naším územím pouze procházela. V posledním období se ale ze strany švédských vojsk v podstatě jednalo o okupaci střední Moravy, přičemž poslední vojáci odtud odtáhli teprve v létě roku 1650.
Nejkrušnější doba pro obyvatele Moravy nastala v roce 1642. Tehdy vpadl vrchní velitel švédského vojska, generál Lennart Torstenson. Tento vojevůdce patřil mezi švédskými generály mezi nejschopnější, navzdory své nemoci, která mu neumožňovala jezdit na
koni ani chodit pěšky, což mělo za následek, že musel být po bojištích dopravován na nosítkách. V červnu roku 1642 přitáhl s vojskem k Olomouci, která se po čtyřech dnech obléhání vzdala, obsadil ji a město se stalo na příštích osm let jednou z hlavních základen pro výpady švédských
vojáků po okolí s cílem uchvátit pro sebe potraviny a jinou kořist. Části bohatých měšťanů se ještě před obsazením města podařilo zachránit svůj majetek tím, že se spasili útěkem do Brna a na jižní Moravu. Během následujícího měsíce se Švédové zmocnili také Uničova, který pak Švédům,
kteří zde umístili další trvalou posádku, sloužil také jako významný opěrný bod, dále Šternberka (na krátkou dobu, podruhé o rok později) a Litovle, kromě toho vypálili celou vnitřní část Mohelnice a velké škody nrusko na Moravu.
Z vesnic na Olomoucku se do historie třicetileté války zapsala hrdinstvím svých obyvatel zejména Senice na Hané. Také sem se řadu let pokoušeli podnikat švédští vojáci z olomoucké pevnosti loupežné nájezdy. Její obyvatelé provizorně ves opevnili a rozhodli se, že se budou ze všech
sil bránit. Kolem Senice údajně umístili hlídky, které upozorňovaly na blížící se nebezpečí. Pokud se Švédové objevili, všichni Seničané se vrátili z polních prací do vsi a do bojů se zapojovaly i ženy, které vařily řídkou kaši a vařící ji lily na nepřátele. Jejich statečnost se donesla až ke švédskému veliteli olomoucké pevnosti a ten údajně přikázal svým vojákům, aby Senici napříště nechali na pokoji. Podruhé vtrhla Torstensonova armáda na Moravu o rok později, v červnu 1643. Postupně se zmocnila Moravské Třebové, hradu Mírova, Mohelnice a přes města Litovel
a Šternberk, která obsadila, a pak Olomouc se přesunula k Tovačovu. Po neúspěšných pokusech dobýt Brno byl pak Torstenson s vojskem odvolán do Dánska. Na zpátečním pochodu se mu ještě podařilo po třítýdenním obléhání dobýt hrad Sovinec.
Hrad Sovinec
A jak to vypadalo v posledním období třicetileté války v nejbližším okolí? V literatuře se můžeme dočíst, že bouzovské panství bylo tehdy označeno jako „dokonce zkažené“, což znamená, že nebylo schopné platit předepsané daně, zvané tehdy berně. Po válce bylo v Bouzově 97 domů, z toho však bylo 38 pustých, nejvíce v samotném městečku. Na horní straně bylo 19, na dolní 10 pustých, 6 obydlených a 44 později znovu osídlených. Na bouzovském panství byla většina polností (1010 měřic) neobdělaná.
V rámci Olomoucka patřil tehdy Bouzov a jeho okolí k oblastem, které válka zasáhla nejvíce. Všechny okolní vesnice utrpěly značné škody na majetku a podstatně se zmenšil počet jejich obyvatel. Jeřmaň v té době zůstala zcela pustá, Žádlovice zpustly z velké části.
O osudu samotného Bouzova a jeho hradu není z té doby známo nic konkrétnějšího, protože žádný materiál, který by vnesl do tehdejší situace alespoň trochu světla, se nedochoval. Jedna z mála informací nám říká, že na sklonku roku 1642 sídlila na hradě posádka 25 císařských
mušketýrů a že hrad pak sloužil také jako vojenské vězení. Zprávy o tom, že císařská posádka Bouzov opustila a opevnění hradu bylo v roce 1645 z přední části pobořeno, nelze spolehlivě prokázat. Můžeme se naopak domnívat, že hrad švédskými vojsky dobyt nebyl.
O tom, že hrad sloužil v té době jako vojenské vězení, svědčí následující příhoda. V létě roku 1643 se vracela skupina asi čtyř set švédských vojáků, kteří patřili k posádce hradu Mírova, z výpravy do Moravské Třebové, kde pobrali výpalné. Cestou, údajně v opilém stavu, byli u Starého
Maletína přepadeni císařskými vojáky a část z nich, včetně velitelů, byla odvedena do vězení na bouzovský hrad. Podplukovník Panner tam zemřel, plukovníka Debitze a třetího blíže neznámého důstojníka generál Torstenson vyplatil. Debitz pak musel na jeho rozkaz za trest armádu opustit a další propuštěný byl později sťat.
Také mírovský hrad prožil dramatické chvíle. V červnu roku 1643 se jeho posádka musela vzdát Švédům, kteří se ve velkém počtu soustředili kolem Moravské Třebové. Jejich vojáci spolu s hradem získali také značnou částku peněz a různých cenných předmětů, které si na hrad dovezli
do úschovy obyvatelé Mohelnice. O tři měsíce později pak císařští vojáci podnikli na hrad rozhodující útok, tři dny hrad z děl ostřelovali, hradby z velké části pobořili, ale hrad získali zpět do svých rukou.
.