5. Hurá, už jsme tam!
Pokud má člověk v předprodeji koupenou vstupenku na určitou hodinu, myslí si, že je to organizačně zajištěno. Až na místě jsem pochopila, proč je tam časová rezerva 30 minut. Měli jsme vstupenky na 11:00 a do 11:30 bychom měli být vpuštěni dovnitř. To se také stalo. Vejdeme dovnitř a tam v přítmí je malá místnost, takové předsálí. Tam stojí mladý muž, který nabádá vstupující lidi, aby postoupili dále. Vpouští se opravdu dost lidí, ta místnost byla plná. Mladík má jedinou povinnost - seznámí návštěvníky hlavně s tím, co nemůžete... ano, kdo má bundu a batoh, má to uložit do šatny, to jsme také učinili. U vchodu stojí dvojice mladých lidí, kteří podávají návštěvníkům audioprůvodce. Fajn to bude. Další vstup a tam je služba, která kontroluje vstupenky a odtrhává ústřižek. Vcházíme do sálu, který se vzhledem k lidem, kteří tam jsou, jeví jako malý. Po obou stranách na stěnách jsou velké tabule s informacemi. Patrně mají návštěvníka časově uvést do doby, kdy se stavěl Titanic. Přikládám audioprůvodce k uchu a poslouchám vlastně to, co je na tabulích. Připomínají narození významných osobností, vybudování některých staveb, změny za průmyslové revoluce. V této chvíli je člověk natěšený a ještě čerstvý, ale po chvíli chápu, že je to vlastně dále pokračující fronta. Z jiných výstav jsme zvyklí zastavit se a přečíst si texty, tady to moc nejde. Řeším to focením celých plakátů, někdy je třeba počkat, až se k tomu dostanu, jindy rukou nebo slovem se doberu k plakátu. I v této místnosti se fronta točí, v rohu jsou dvě vitríny, v nichž je na figurínách představeno dámské oblečení z doby Titanicu. V jedné vitríně je dáma s krajkovým slunečníkem, v druhé je žena s dítětem. Na další stěně jsou zajímavé údaje o největších plavidlech světa. Je to dost zajímavé, hlavně pro muže, jsou tam informace o velikosti plavidla, k čemu slouží, kde bylo vyrobeno, také četné fotografie. Jenže lidé tam stojí až ve čtyřstupu, prostor je celkem malý, takže fotit celý panel vlastně nešlo. Řeším to focením aspoň části těchto informací, na místě odhaduji, co je asi důležité. Pak se fronta zastaví a já na malé obrazovce nahoře vidím informaci, že se musí čekat na další promítání. P. říká, tady mohou mít slabší povahy problémy. Má pravdu, není tu jediná židle, kdyby na někoho přišla nevolnost nebo nějaká indispozice - raději nemyslet. Chci vyfotit dobový plakát s Titanicem, ale nejde to. Nejsem nejmenší, zvedám foťák nahoru, ale je tam plno lidí a fotit hlavy se mi nechce. Tak to vzdávám a čekám dál. Najednou se řada dává do pohybu. Jsme v kinosále.